Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Svátek

Svátek má Teodor

Zítra má svátek Nina

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Den OSN
  • Světový den rozvoje informací

Datum a čas

Dnes je pondělí, 23. 10. 2017, 2:36:59

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Navigace

Obsah

Historie obce

Ves leží v mírně zvlněném terénu 12 km jjv. od Stoda. Oblast Otěšic byla osídlena již v pravěku, o čemž svědčí mohylová pohřebiště v jejím okolí. Ves je poprvé připomínána již r. 1228, kdy patřila klášteru sv. Jiří v Praze. Roku 1328 je uváděn Ota z Otěšic, k r. 1385 Bohuš,jehož potomci se později psali Bohušové z Otěšic. Část vsi patřila k r. 1378 také Černínům z Chudenic. V r. 1427 zde seděl Jaroslav z Čočovic. Jan z Prostiboře zapsal r. 1495 tvrz, dvůr a ves Otěšice Vilémovi z Chřínova a Janovi Bohuchvalovi z Hrádku. Vilém připojil Otěšice k merklínskému zboží. Tvrz zpustla a v zápisech ze 16. stol. se již nepřipomíná.Rozdělení vsi existovalo po celé 16. stol. Ve 2. desetiletí 17. stol. byly Otěšice připojeny k merklínskému velkostatku, K r. 1920 zde stálo 68 domů, v nichž žilo 445 obyvatel, jejichž počet klesl k r. 1992 na 162.

Kaple sv. Vojtěcha

Dominantou obce je zděná kaple sv. Vojěcha, stavba obdélného půdorysu s polokruhem uzavřeným závěrem, na nárožích s lesénami. Ve vrcholu štítu s obloutkovitě vykrojenými křidly je trojúhelný nástavec, střecha nese velký
sanktusník. V nice ve štítu je umístěna polychromovaná socha sv. Vojtěcha. Stavba je datována do r. 1840. 

Svatý Vojtěch v našem kraji

Jak jinak než se vší úctou vzpomenout na Slavníkovce, který dvakrát po zmíněné staré cestě prošel. Zapsal se do srdcí všech pokolení a tato přes tisíc let stará historie neztratila na své vážnosti ani dnes.

Vojtěch byl jedním ze Slavníkových synů, matka se jmenovala Střezislava. Na dlouhých cestách má svůj doprovod, ve kterém je pěstoun Radla a jeho bratr Radim. Šlo o cesty do Uher, Říma a nakonec k Prusům, kde byl Vojtěch r. 997 zabit. Kudy šel, tam v pozdější době začaly vznikat pověsti. Na jeho počest se stavěly kostely a kapličky, uctívaly se kameny, na kterých se zastavil. Je zajímavé podívat se na práce starších historiků, jak nad některými událostmi a zastaveními pochybují. V pověstech je silný "motiv návratu", který se váže k návratu biskupa z Říma do Prahy, který postupuje celé západní Čechy. Cestu poznáme podle kaplí zasvěcených svatému Vojtěchovi. K nejznámějším patří kaple v Milavčích u Domažlic, v Otěšicích, u Merklína, v Petrovicích, u Měčína, ve Vrčeni, u Nepomuka, kostel ve Šťáhlavech. Dále jeho cesta pokračovala do staré Plzně.

Hlavním posláním světce bylo vymýcení pohanství a jeho zvyků hluboko v lidech zakořeněných. Proto se setkával u lidu s nepochopením, křivdou a zlem, ba přímo s nenávistí. Jak napsal starý kronikář "Světec nejen, že prošel krajem, ale nabádal lidi k víře křesťanské a také modly pohanské porážel.

Bohušové z Otěšic 

náležejí k stavu rytířskému v Čechách od XVIII.století, byvše původně vladyckým rodem staročeským, a mají jméno své po vesnici Otěšicích nedaleko Merklína západních Čechách. Na štítě svém nosí ostruhu v poli červeném , jakou měli též vymřelí jejich strýcové , vladykové z Otína a Kydlin u Klatov.

První zpráva o tomto rodu sahá do r.1328, kdy Ota z Otěšic , jako svědek se připomíná Markvart řeč.Skoba ze Skočic, dědic Artleba z Kunstatu, r.1362 připomenutý, náležel asi témuž rodu.

Na konci XIV. a na začátku XV.století připomínají se čtyři bratři : Stanislav Kotúnský z Otěšic, jenž kostel kotúnský na Pracheňsku r.1417 obdaroval a zvláštní větev založil, ze které ještě Bohuš K. z Ot. r.1507 žil, pak Jan a Václav z Osvračína, také z Otěšic řečený, kteří v Osvračíně v l.1373-1414 patronovali, a Bohuše ze Skočic nebo z Otěšic na Skočicích nebo také ze Sedliště jinak z Otěšic řečený roku 1405, jenž první do krajiny tachovské se dostal, kde potomci jeho, jméno Bohuš si oblíbivše, na Částkově téměř 200 let jako manové tachovští sídlili a nejednou purkrabími na hradě tachovském byli. Tři nebo čtyři Bohušové za sebou následovali, a Částkov vyšel z držení tohoto rodu až před samým r.1591, kdy Jan Vilém Kfelíř ze Zakšova Částkovské svobodami obdaroval.

Půta z Otěšic byl ve službách pánů z Hradce r.1450 a r.1478 též hejtmanem na hradě Hluboké. Jindřich z Otěšic dostal se se svou manželkou Alžbětou ze Zelibořic na Zelibořice v Pracheňsku r.1502 a synem jeho byl Jan Markvartický z Utěšic r.1541 připomenutý.

Roku 1603 koupil Bohuslav Bohuš z Utěšic statek Přehořev na Plzeňsku, ale syn Jan Vilém r. 1628 již zase jej prodal.

Na konci XVII.stol. Bohušové žili v okolí města Všerub nedaleko Plzně, kdy v matrikách farních často se připomínají (Václav Samuel a Jan Václav)  a snad od jednoho z nich pochází pět bratří r.1736 připomenutých : Adam, rytmistr, se synem Františkem, Václav s dvěma syny, Janem Josefem a Václavem Bohušem, Bohuslav na Jezné s třemi syny, Janem Václavem, Josefem Bohušem a Antonínem Bohušem, Antonín, rytmistr, a Jan Jindřich. Spřízněni s rytíři Merklínskými z Merklína, dědili po nich, když Merklínští vymřeli po přeslici : po Anně Terezii M. dědil Jan Václav Bohuš r.1748, a Marie Barbora Bohušová na Nedražicích, která kšaftovala r.1763, byla rodem Merklínská.

Roku 1786 jmenují se tři bratři . Jan Václav, Maxmilián a Antonín, kterýž poslední za manželku měl Barboru Ubelliovou ze Siegburgu a na Kolči, kteráž při smrti své r.1818 Koleč odkázala synům svým Václavu a Antonínovi. Od Antonína pocházel Václav Bohuš, jenž r.1864 prodal Koleč císaři Ferdinandovi V. a stal se vrchním ředitelem české spořitelny v Praze. Byl též purkrabím kraje hradeckého, c.k. dvorním radou a komořím, komturem řádu cís.Františka Josefa s hvězdou a rytířem řádu Leopoldova, po dlouhá léta přísedícím výboru zem.král.Českého, a zemřel 5.března 1885 bez mužských potomků.